Výstava Argus & Medusa je nepravděpodobně pravdivým příběhem. Nebo spíš jeho zlomkem, zábleskem, ozvěnou. Je to příběh dvě stě let starého obrazu, který je dodnes považován za jedno z nejpůsobivějších uměleckých děl historie. Monumentální plátno s názvem Vor Medúzy (1818–1819), které dnes visí v pařížském Louvru, od svého vzniku nepřestává fascinovat umělce, spisovatele a další tvůrce napříč časem, kulturami a kontinenty. Tato výstava ukazuje, jak dílo podněcuje představivost vizuálních umělců současnosti a odráží tak realitu dnešního světa.

Když si v červenci roku 1818 mladý francouzský umělec Théodore Géricault oholil hlavu a zavřel se ve svém pařížském ateliéru, byl zcela posedlý myšlenkou zobrazit nedávnou tragickou událost, která otřásla francouzskou společností a zaplavila titulní stránky dobového tisku: Následkem ztroskotání fregaty Méduse u břehů západní Afriky se 147 členů její posádky ocitlo bez dostatečných zásob na provizorním voru, který nakonec opustily záchranné čluny i kapitán lodi a ponechaly jej napospas na otevřeném moři. Během následujících třinácti dnů se trosečníci na voru stali obětmi i pachateli nevýslovných hrůz – násilí, vražd, a dokonce kanibalismu. Zachráněno bylo pouze patnáct z nich.

Géricault zuřivě pracoval dlouhé měsíce a vytvořil mnoho skic této události. Nakonec se rozhodl zobrazit okamžik, kdy přeživší na voru zoufale mávají na záchrannou loď Argus, která je zatím jen nepatrným bodem na obzoru. Argus a Medusa. Chvíle mezi nadějí a zoufalstvím.

Obraz Vor Medúzy si podmanil umělce, jejichž díla představuje tato výstava (ale i mnoho dalších) svou monumentalitou, průlomovou kompozicí i provedením, ale především epickým ztvárněním lidství zasaženého náhlou katastrofou. Géricaultovo dílo umělci chápou jako metaforu současného světa a jeho krizí – od válek, pandemie či migrační krize přes klimatickou změnu, rozpad společenského řádu až po osobní traumata. Zdůrazňují ale i naději, lidskou nezdolnost a schopnost lidského druhu přežít, a to především díky empatii, soucitu a soudržnosti. MY VŠICHNI JSME NA VORU MEDÚZY A TOTO JE I NÁŠ PŘÍBĚH. Jak zvládneme krize a katastrofy, když se naděje scvrkne na malý bod na horizontu? Britský dramatik Tom Stoppard shrnul poselství Voru Medúzy jednoznačně: „Pokud nebudeme držet spolu, jsme v háji.“

Autorka a hlavní kurátorka: Michaela Šilpochová
Spolupracující kurátoři: Leoš Válka, Otto M. Urban

Vystavující umělci: Pierre-Désiré Guillemet & Étienne Antoine Eugène Ronjat (Théodore Géricault), Kader Attia, Banksy, Miquel Barceló, John Beard, Conrad Botes, Sylvie Choisnel, Tom de Freston, Martin Gerboc, Adad Hannah, Hu Jieming, Nikita Kadan, Monika & Bohuš Kubinští, David LaChapelle, Wolfe von Lenkiewicz, Paul McCarthy, Karol Radziszewski, Elfie Semotan, Marek Schovánek, Jakub Špaňhel, Jason deCaires Taylor, Bill Viola, Joel-Peter Witkin

Zvláštní uvedení literárního díla Juliana Barnese „Ztroskotání lodi“.

Díla pro tuto výstavu laskavě zapůjčili: Amiens, Musée de Picardie, Catherina and Michael Roets, Collection Baudoin Lebon, Paris, Collection Conrad Botes, Collection of the Dalloul Art Foundation, Beirut, Lebanon, David LaChapelle Studio, Galerie Poggi, Paris, Hu Jieming & ShanghART Gallery, Justyna Dabrowska-Bień, Louisiana Museum of Modern Art, Humlebaek, Denmark, Paul McCarthy and Hauser & Wirth, Paul & Paula Smith, Studio Semotan, Youxiantang Collection, Zeina Itaoui a umělci a soukromí sběratelé

DOX — Centrum současného umění