Poezie bývá nejčastěji spojována s knihou, stránkou nebo hlasem. Na této výstavě však opouští svůj obvyklý prostor a vstupuje do světa světla, vzduchu a pohybu. Arkády se stávají živou součástí díla a text vstupuje do dialogu s architekturou, proměnlivostí počasí i přítomností návštěvníka.

Vladana Fuchs je básnířka a výtvarnice, která propojuje obraz, slovo a typografii. Vystudovala Fakultu umění Ostravské univerzity, vydala sbírku Už to nejde ani poznat a připravuje druhou. Inspiraci nachází mimo jiné ve svém životě, přírodě či proměnlivosti lidského prožívání. Slovo je pro ni obrazem, materiálem i způsobem, jak navázat vztah se sebou i ostatními.

Poezie Vladany Fuchs vyrůstá z pozornosti k obyčejným okamžikům, v nichž se otevírají hlubší vrstvy lidské zkušenosti. Domov, krajina, tělo, zvířata i každodenní činnosti zde nevystupují jako symboly, ale jako rovnocenní účastníci dění. Přesné obrazy zpřítomňují to, co v běžném jazyce často zůstává skryté, a spojují smyslovou konkrétnost s existenciální citlivostí, něhou, syrovostí i jemnou ironií.

Instalace pracuje s průsvitností, vrstvami, pomíjivostí a typografií. Básně na jemných textiliích a papíru reagují na proudění vzduchu, proměňují se se světlem i pohybem návštěvníka. Význam zde vzniká nejen při čtení slov, ale také ve vztahu mezi textem, světlem, větrem a člověkem.

Výstava zve k pomalému průchodu prostorem, k zastavení a k opakovanému čtení. Každý průchod může odhalit jiný verš, jiný obraz nebo novou souvislost. Poezie se zde stává přirozenou součástí prostoru.

Dům umění a kostel sv. Václava v Opavě