Výstava je zvukovou a obrazovou sondou do významné, i když rozměrem nevelké přírodní rezervace Jižní Moravy. Nicméně jde o příklad specifické lokace, která napovídá o situaci, ve které je krajina nejen u nás, ale i v globálním měřítku. Plačkův les, a kolem i protékající říčka Šatava, je poslední zbytek dávných lužních lesů v povodí soutoku dvou řek. Biotop zmizel v důsledku stavebních prací kontroverzního vodního díla Nové Mlýny. Plačkův Les přibližně před 30 lety. Les je součástí chráněné rezervace Vranovický a Plačkův s rozlohou 293 ha a samotný Plačkův les je asi 2 km severně od soutoku Svratky s Jihlavou a 3,5 km od prostřední Novomlýnské nádrže. Les je složen z dubových jasenin a vrbových olšin, které přežily následky poklesu hladiny spodních vod, a jde o příklad jedinečného ekosystému, který je v prostoru původního, neregulovaného koryta Šatavy a systému slepých ramen, tůní a mokřadů.

Klimatická změna doprovázená narůstajícím nedostatkem vody a poklesem hladiny spodní vody lokalitu Plačkův les v posledních letech hluboce zasáhla. Změna sloupce spodní vody je pro přežití lužního lesa zásadní a její pokles v nejcennějších částech způsobil nutnost vykácet mnoho starých stromů. V roce 2017 realizovaly Lesy ČR s podporou Ministerstva životního prostředí revitalizační projekt, aby navrátily původní vodní režim a vybudovaly nové vodoteče, distribuující vody a byly obnoveny tři vodní tůně o celkové výměře 0,43 ha. Lokalita je domovem řady obojživelníků - skokana ostronosého, vyskytuje se zde řada chráněných druhů ptáků, hnízdí orel mořský, luňák hnědý, čáp černý, nocují volavka popelavá a kvakoš noční. Z rostlin je významná populace bledule letní.  

“Plačkův les je nedaleko města, kde bydlím a proto tam často jezdím naslouchat neustálým proměnám jeho zvukových krajin. Je to pro mě vzácná zvuková laboratoř, kde se učím jak pozorně naslouchat a jak pracovat s nahrávací technikou. Každý rok se těším na přílet žluvy hajní, na její flétnové volání, na první jarní zpěv drozda zpěvného.”   T. Š.  

Instalace Příběhy z Plačkova lesa zahrnuje

1. prostorový 4 kanálový zvuk zprostředkující proměnlivou zvukovou krajinu sestavenou z mnoha hodin nahrávek Tomáše Šenkyříka

2. videodokument zachycuje struktury porostu lužního lesa nad i pod vodou, promítán v režimu 360 video a VR brýlích.

3. zvukovou mapu vytvořenou pro webovou aplikaci aporee.org, kde si návštěvník může virtuálně se sluchátky les „projít“ v galerii i doma.

Bedlivé a soustředěné naslouchání je něco, co se z našich životů skoro vytratilo. Naše společnost je spíš kulturou „oka“ a proto jsme asi tou nejhlučnější civilizací, která se kdy na Zemi objevila. Dospěli jsme do stavu, kdy se zvuky světa proměnily ve všudypřítomný hluk, překrývající tu původně bohatou a různorodou zvukovou krajinu, která k člověku neustále promlouvá. Na internetovém portálu soundscape.cz zaznamenávám proměňující se - mizející zvukovou krajinu Jižní Moravy, kde žiju. Několik let se snažím poznat a vyprávět ostatním jak místa, která navštěvuji, znějí, hlavně za svítání. Terénní nahrávky jsou - podobně jako třeba obraz, nebo slovo -  skvělým prostředkem pro uchování vzpomínky. Svědectví o krajině lze zvukem předat i dalším generacím: je to svědectví o době, ve které jsme žili. Tomáš Šenkyřík 

Tomáš Šenkyřík (1972 v Přílepích) je hudebník a muzikolog se zájmem o terénní nahrávky, akustickou ekologii a objevování hudebních struktur zvukového prostředí. Fascinuje ho hledání hudebních struktur v dialogu mezi biofonií a antropofonními zvuky. Rád naslouchá přírodě zejména křehkým a tichých zvukům. V letech 1999-2008 pracoval v Muzeu romské kultury jako etnomuzikolog, nyní pracuje a žije v Židlochovicích. Je členem uměleckého kolektivu pro terénní nahrávky, zvuky, orální a sluchovou historii a akustickou ekologii Skupina. V roce 2018 inicioval komunitní portál o zvukové krajině jižní Moravy.

Zvuková galerie IGLOO, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Komenského 10