Výtvarnou tvorbu Aldina Popaji představí výstava v Malé galerii Villa Pellé od 16. 4. do 16. 5. 2021. Aldin Popaja začal v průběhu své tvorby zkoumat něco skutečně těžkého a hmatatelného, co přežilo skrze kruhy času – kameny z bosenských nekropolí. Pouť mezi stećky a jejich symboliku je cestou do míst a věků, kdy vědění bylo staré, hluboké, úplné a božské, a co je nejdůležitější, sdílené napříč celou kulturou bez ohledu na teologické odlišnosti.

Užívání stećků v pohřebním rituálu totiž nebylo vázané na konkrétní vyznání, spojovalo všechna tři náboženství, pravoslavné, katolické i církev bosenskou. Kamenní spáči, jak jim malíř přezdívá, vznikaly na území Bosny a Hercegoviny, ale i Černé Hory, Srbska a Chorvatska v období středověku od 12. do 16. století. Stećky demonstrují provázání víry, rytířství a lidové kultury, jsou propojeny s místními lidmi a pohádkami, pověrami a zvyky, vyzařuje z nich jakýsi homérský archaismus. S ovládnutím země Osmanskou říší fenomén kamenných nekropolí zanikl a přes všechna archeologická zjištění stećky zůstávají záhadné. Nápisy a reliéfy, jimiž jsou pokryté, významně ovlivnily současnou literaturu a umění na Balkáně. Vápencové kameny se dochovaly v různých formách jako desky, truhly, sarkofágy, pilíře a kříže zdobené reliéfy a rytinami s dekorativními, symbolickými a náboženskými motivy, scénami tance, lovu, každodenního života. Dekory zahrnují zakřivené čáry s trojlístkem, plastický cikcak, radiální kruh, růžice, měsíc, hvězdy, spirálové křivky, luk a šíp. Symboly na stećcích lze považovat za kulturní prazáklad, na nějž pozdější náboženství navazovala. Pro Aldina Popaju jde tedy o cestu k původní bázi, která předchází moderním konfliktům, ke zlatému věku, o němž sníme jako o věku jednoty, míru, rovnováhy a jednoznačné identity. Nezanedbatelným je motiv spánku, který asociuje jednu z českých pověstí o Blanických rytířích. Obraz spícího bojovníka či jakékoli deaktivované síly či energie doprovází řadu oblastí legend a mytologie. Spánek předpokládá probuzení, návrat toho, co usnulo a z vědomí zmizelo.

Konfrontací mezi jasně definovaným geometrickým tvarem a nepravidelností pocházející z reality, z reliéfů a nápisů na stećcích, se Aldin Popaja zabývá přibližně od roku 2010, kdy se po období zájmu o figuru přiklonil k abstrakci. Malíř užívá překvapivé barevné kombinace, vyjadřuje se prostřednictvím kompaktní plochy a náznakem iluze. Užívá tmavé a bílé pozadí, které můžeme interpretovat jako noc a den. Geometrickým řádem obrazců se proleptává nepravidelnost jako rentgenové světlo. Malíř hledá to, co je na symbolech estetické, co historicky podmíněné a co nese význam.

virtuální prohlídka výstavy

Galerie Villa Pellé