Dominantní pozici v oblasti reprodukční a užité grafiky zastávaly v 19. století tech­niky litografie, ocelorytu a dřevorytu. „Dlouhé století“ se však zároveň vyznačovalo rozvojem tzv. umělecké či volné grafiky, tj. grafiky chápané jako samostatné výtvarné dílo. Ve druhé třetině století se nicméně grafické umění převážně omezilo právě na svou reprodukční a informativní úlohu. Jedním z mála výtvarníků, kteří se umělecké grafice i v tomto období věnovali, byl malíř Bedřich Havránek (1821⁠–⁠1899), jehož dvousetleté výročí naro­zení si letos připomínáme. Kromě výsledných grafických listů jsou v tomto gra­fickém kabinetu představeny příklady tiskových stavů ⁠–⁠ mezifází, spočívajících v průběžném otiskování desky ještě před jejím dokončením, které umělce informují například o tom, kde je zapotřebí přidat stíny či propra­covat detaily. Některé z grafik se tak na první pohled mohou jevit jako identické, při pozorném pohledu je však patrné, že se mezi sebou liší mírou propracování, světelné výstavby a modelace.

Kurátor: Petr Šámal

Národní galerie Praha - Veletržní palác