Luboš Plný ve svých kresbách na pomezí konceptuálního umění a vědeckého projektu rozkládá tělo na tenké, horizontálně vedené řezy, v nichž precizně zaznamenává každou jeho vrstvu – kůži, svalstvo, kosti, cévní systém i jednotlivé orgány. Do jemného labyrintu barevné tušové kresby, místy překryté vrstvenou akrylovou malbou, vlepuje výstřižky z módních magazínů či atlasů, ale někdy také „doličné předměty“ experimentů prováděných na vlastním těle. Jeho tvorba si žádá totální aktivní nasazení: do výtvarného záznamu léčby vztekliny po pokousání toulavým psem aplikoval použitý zdravotnický materiál se stopami vlastní krve; jindy zas vytvořil celoroční kalendář ze žmolků textilních vláken ze svého pupíku, opatřený podrobnými záznamy faktorů, které mohly ovlivnit jejich „kvalitu“, v jiném případě do díla zasadil laboratorní misku s popelem vlastních zesnulých rodičů. „Montáže“ Luboše Plného využívají různé druhy záběru: kombinují horizontální řez s bokorysem, některé fragmenty (především hlava či pohlavní orgány) bývají dramaticky zazoomovány. Jednotlivá díla na sebe vzájemně odkazují a podrobně líčí průběh významných událostí v autorově soukromém životě: narození syna, operaci štítné žlázy, smrt rodičů… Luboš Plný transformuje duševní i tělesné utrpení, ale také fyzicky prožívanou slast (série erotických pomůcek: Self made sex shop), do uměleckých projektů, jejichž prostřednictvím se snaží uchopit konečnost vlastní fyzické existence a ovládnout její limity.

Výstava představí také sérii portrétů, kde si autor bez anestezie prošíval obličej a ruce tak, aby cítil intenzitu sebenepatrnějšího pohybu hlavy po celém těle, přičemž celý proces dokumentuje na fotografiích (fotografoval Vladimír Štěpánský). S odstupem mnoha let se autor k těmto portrétům vrátil.  V minulém roce se nechal portrétovat ve stejných pozicích, a snímky z obou epoch následně propojil, aby tak zmapoval vývoj vlastního stárnutí. Faktor času je pro Luboše Plného zásadní. Každé jeho dílo je svého druhu deníkovým záznamem, v němž jsou počátek, dokončení, ale i každá pauza v tvorbě, označeny přesným datem, hodinou a minutou. Ostatně, svůj vlastní života běh Luboš Plný neměří na roky, ale na počet prožitých dní. Od toho se odvíjí rovněž název výstavy. V den, kdy Luboš Plný obdržel od doc. Jiřího T. Kotalíka titul akademický model, mu bylo 13677 dní. V den, kdy dokončil kresbu věnovanou operaci štítné žlázy a představil ji na naší vernisáži, uvedenou opět Jiřím T. Kotalíkem, mu bylo 20248 dní.

Artinbox Gallery