Třetí ročník Bienále Ve věci umění se bude konat od 14. června 2024 do 29. září 2024 v prostorách Velké dvorany Veletržního paláce. Kurátory unikátního projektu jsou Katalin Erdődi a Aleksei Borisionok. Pro tento projekt vznikají nová původní díla, která připravují umělci Kateryna Lysovenko, interdisciplinární umělkyně Alicja Rogalska, umělec Nikita Kadan, filmařka Marta Popivoda, uměleckovýzkumná skupina DAVRA (Madina Joldybek, Zumrad Mirzalieva, Saodat Ismailova), umělec, kurátor a architekt Zbyněk Baladrán, výzkumník a umělec Tomáš Uhnák a kolektiv Björnsonova. Kompletní a autorů bude zveřejněn v dubnu 2024.
Bienále Ve věci umění je unikátním projektem iniciativy pro současné umění tranzit.cz, které si bere za cíl přinášet nové politické a umělecké impulzy skrze mezinárodní výstavy. První dva ročníky bienále se konaly v Praze v letech 2020 a 2022 a od té doby se Bienále Ve věci umění etablovalo jako prostor pro hlasy a perspektivy naděje a vzdoru, které mohou být veřejností často opomíjeny.
Letošní pražské bienále se zaměřuje na historii, současnost i budoucnost dělnických hnutí. Projekt kurátoruje dvojice Katalin Erdődi a Aleksei Borisionok, kteří ve své tvorbě pracují s metodou roubování, převzatou ze zemědělství a medicíny, kdy se k sobě připoutají dvě odlišné rostliny či tkáně tak, aby se vzájemně posílily. Kurátoři chtějí skrze tuto paralelu poukázat na vzájemné, proměnlivé vztahy mezi venkovem a městem a s tím související význam a smysl lidské práce. Umělci a umělkyně tu pracují s příběhy společenských nepokojů a sociálních a politických změn, které ovlivňují životy lidí ve střední a východní Evropě. Bienále Ve věci umění 2024 je první profesní spoluprací Erdődi a Borisionoka, kteří oba žijí a pracují ve Vídni.
„Lidstvo čelí globální krizi. Napříč celou planetou vytěžujeme pracující osoby a ničíme si vlastní životní prostředí. Chceme obrátit pozornost k příběhům z historie dělnických hnutí a protestů pracujících, ať už byly úspěšné, nebo ne. Je potřeba najít novou cestu k budoucnosti politického organizování, solidarity a spravedlnosti,“ říká kurátor a teoretik Aleksei Borisionok, jehož projekty dlouhodobě vyzdvihují témata vzdělávání, dělnických a sociálních hnutí a stávek.
„Venkovské oblasti jsou zdrojem všeho, co potřebujeme pro naplnění našich základních potřeb – od potravin až po nejrůznější materiály suroviny. Životy lidí na venkově a ve městech jsou provázané a na sobě závislé. Přesto ve veřejném diskurzu často chybějí hlasy těch, kteří na venkově žijí a pracují. Zajímá mě, co se můžeme od venkova naučit, jak můžeme překonat kulturní stereotypy, které vytvářejí falešnou představu venkova jako politicky zaostalého a pasivního, a znemožňují nám vnímat jeho politický potenciál,“ říká kurátorka a dramaturgyně Katalin Erdődi, která od roku 2017 zkoumá změny na venkově prostřednictvím site-specific kolaborativních uměleckých a kurátorských projektů, které realizovala v různých venkovských oblastech v Maďarsku, Německu a ve Španělsku.

Národní galerie Praha – Veletržní palác