Hledání smyslu života při zkoumání světa je v klasickém díla Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce obrácen ve své druhé části k vnitřnímu pohledu do vlastního srdce, kde většina z nás nachází adekvátní odpovědi. Právě ono intimní zmítání se stalo inspirací pro výstavu Markéty Hlinovské a Veroniky Holcové. Název Srdce na tahu odkazuje jak na intimní rozvory se sebou samým, tak symbolizuje emoce, lásku, vztah s našimi blízkými.

Hlavní aktér srdce je zde představeno ve své křehkosti a zranitelnosti. Jeho synergie vycházející ze sítě vztahů je přetavena do mnohovrstevnatého příběhu, který se volně rozvíjí v galerii. Divák je vtažen do pomyslné cesty „ráje srdce“. Výstava je dialogem mezi autorkami i napříč médii malby, kresby a objektu. Markéta Hlinovská ve své tvorbě dlouhodobě řeší vztah mezi přírodou a civilizací. Její poloha díla však nemá moralistní podtext. Současně je typická zaujetím pro zvířecí figury, které mnohdy přebírají lidské vzorce chování. Markéta ráda experimentuje a pracuje s inovativními přesahy. Využívá techniku šablon pro vytvoření site-specific instalací. Právě onen dialog mezi autorkami je po obsahové stránce rozehrán na vizuální reprodukci niterných emocí se špetkou humoru. Odkazy na fragmenty lidské činnosti jsou mistrně střídány s animálním světem, který je vizuálně snadno čitelný v rovině zvířecích metafor. Veronika Holcová své snové krajiny zabydluje nejen zvířecími, ale i lidskými a fantaskními postavami. Veronika zachycuje divočinu venku i v duši. Mystičnost a šamanství či fascinace prapůvodními světy jsou její doménou jak v kresbě, tak malbě. Diváka vtahuje do snového prostředí plného křehkých až surreálných figur na pozadí silně imaginativních krajin. Mistrně transformuje své nejniternější pocity v deníkových cyklech tvořených olejem na ručním papíře, kdy mimo klasický nástroj štětce využívá i svých prstů. Nositelem vnitřního děje je figura, která nás výstavou provází a mnohdy dochází k její transformaci do zvířecí podoby a splynutí v dialogu se zvířecími vypravěči Markéty Hlinovské. Tyto figury mají někdy potlačenou tělesnost, ale právě stopy lidství a zranitelnosti srdce jsou zde silně přítomné. Jedná se o náznaky, otisky, ulity našich životů, které se nekonečně opakují ve spirále věčnosti, kdy lidé jsou mnohdy jen loutkami osudu.

Markéta Hlinovská absolvovala pražskou Akademii výtvarných umění v Ateliéru grafiky (Grafiky I) I u Jiřího Lindovského. Pro její tvorbu je příznačné zaujetí přepisem reálného světa do obsahových zkratek a zjednodušených výrazových forem. Běžně pracuje s technikou kresby a šablon.

Veronika Holcová je také absolventkou pražské Akademii výtvarných umění. Prošla si ateliéry Jitky Svobodové, Bedřicha Dlouhého, Vladimíra Skrepla a Vladimíra Kokolii. Autorka si vybudovala svůj rukopis na prolínání figurativních a krajinných motivů. Poslední její tvorba je poznamenaná delším pobytem v Ottawě, kde čerpala inspiraci v kanadské přírodě.

Oblastní galerie v Liberci