Sny Jiřího Vašici jsou o ušlechtilém kameni, o jeho sametově hladkém průzračném lesku. Vnímá svými prsty chvějící se chladivý povrch, měkké odrazy světla na vyhlazené ploše. Cítí  křehkou rovnováhu každého kusu kamene, jeho vnitřní vesmír, rozložení přírodních sil, které kámen stvořily. Vašicovy mramorové objekty roztočené na kovovém hrotu jsou zbaveny tíhy zemské přitažlivosti, lidské oko nestačí vnímat v rozostřených tvarech rotujícího kamene otisky sochařovy ruky. Levitující kameny evokují představy o mohutných objektech valících se černým prostorem pod hvězdami a nabízejí blízký pohled na stvoření vesmíru.

Horácká galerie v Novém Městě na Moravě