Výstava mapuje poprvé v ucelené formě dílo umělce a výtvarného pedagoga Lubomíra Jarcovjáka (1962), jehož život je pevně spojen se Zlínem. Svá tvůrčí zkoumání Jarcovják odvíjí v širokém kontextu mnoha technik a médií, které i přes zdánlivou různorodost poutají svou vnitřní provázaností. Zabývá se grafikou, vytváří autorské papíry a knihy, buduje prostorové kompozice, objekty z betonu, sochy i monumentální realizace zasahující do veřejného prostoru, soustředěně rozvíjí projev malířský, a to vše ve specifických kombinacích kodifikovaných materiálů a přístupů s materiály a postupy netradičními. Východiskem jeho realizací jsou úvahy o základních zákonitostech a polaritách, které jsou zakotveny v řádu světa i v existenci člověka. Zůstává zaujat zejména elementárními formami geometrické povahy, které se proměňují v závislosti na zvoleném materiálu a významových odkazech.

Lubomír Jarcovják vstoupil na výtvarnou scénu v 80. letech 20. století, kdy možnosti vlastního hledání nebyly snadné a narážely na různá omezení. Studoval výtvarnou výchovu a češtinu na Pedagogické fakultě brněnské univerzity a po absolutoriu se vrátil do rodného Zlína, kde v letech 1990-1999 pracoval jako správce depozitáře a kurátor státní galerie (nynější krajské galerie). V roce 1994 začíná působit jako výtvarný pedagog na Zlínské soukromé vyšší odborné škole umění a od roku 2014 vede praktickou výuku grafické tvorby na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Souběžně se naplno věnuje autorské tvorbě.

Jarcovjákovo dílo lze rozdělit do několika oblastí, které se vzájemně podmiňují. I když na sebe částečně chronologicky navazují, nelze je vnímat jako uzavřené ani jako osamocené, všechny totiž představují konstantní součást autorova projevu, pouze v určité době zintenzivněnou, jindy zase utlumenou. Výmluvným dokladem je stávající výstava instalovaná nezávisle na proudu času a ze všech oborů, do nichž Jarcovják zasahuje. I přes svou rozmanitost je jeho tvorba sevřena pevným rámcem, v němž se racionalita geometrizovaných forem slučuje se silnou duchovní koncentrací. To vše má svůj podíl na vzniku mimořádně citlivého a soustředěného díla, které je neseno mezi přítomným a nepřítomným, archetypálním a pomíjivým, obecným a osobním.

Jednu z oblastí představuje grafická tvorba, která Jarcovjákovu tvůrčí dráhu zahajuje a koncentruje se na symboliku základních geometrických forem: kruhu, čtverce a trojúhelníku. Již zde umělec zachází s tradičními technikami zcela svobodně, když je ozvláštňuje mořením, zlacením, kresebnými vstupy i perforacemi. Zatímco zkoumá různé možnosti uplatnění papíru jako autonomního objektového celku, rokem 1988 vstupuje do oblasti autorských papírů a knih. Ty zahrnují bohaté spektrum přístupů, mezi nimiž nejsou opomíjeny ani fragmenty reálného světa, jako jsou kousky přírodnin na straně jedné a umělé kovové prvky na straně druhé. Jarcovják se stále více vyvazuje z dvourozměrné plochy díla a během druhé poloviny 90. let začíná soustavněji vytvářet trojrozměrné objekty, v nichž se materiálově prosazuje hlavně beton. Prostorová tvorba záhy otevírá další tvůrčí oblast, kterou prezentují kamenné skulptury. Četné jsou i autorovy veřejné realizace, z nichž k nejimpozantnějším náleží Křížová cesta v Bukovanech. Souběžně počátkem nového milénia vznikají obrazy a obrazové objekty, které vedou k výraznějšímu zapojení systému barev. Stále se však jedná o kompozice založené na geometrických obrazcích, někdy určovaných pouze dvěma komponenty, jindy složitějšími sestavami několika ohraničených forem, z nichž část je vázána na strukturu nalezeného přírodního či umělého podkladu. Žádná z uvedených oblastí přitom není definitivní. Stále znovu se v každé z nich objevuje množství nových impulsů a podnětů, které pak Jarcovják po svém a jedinečným způsobem ve své tvorbě reflektuje.

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně