Michal Nesázal (*1963) dokončil studia na Akademii výtvarných umění v roce 1991 v malířském ateliéru Jiřího Sopka. V roce 1992 se stal jedním z prvních laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého, kterou převzal rukou prezidenta Václava Havla. Ocenění získal za soubor kreseb o třínohém psovi Taco, který vznikl na jeho prvním zahraničním studijním pobytu na Univerzity of Western Sydney. Součástí ocenění byl i stipendijní pobyt v Headlands Center for the Arts v San Franciscu, následovaly cesty do Honkongu, Pekingu a Tibetu, účastnil se tvůrčích rezidencí v New Yorku a Vermontu. Michal Nesázal se v 90. letech soustředil na tvorbu site-specific instalací a objektů obsahujících intimní světy s drobným příběhem. Jako člen skupiny Pondělí vnesl do uměleckého přístupu své generace nové konceptuální a osobní postupy, které překračovaly tehdy zažitá postmoderní pravidla. V další fázi tvorby, kolem roku 2000, se Nesázal od těchto tendencí odklonil a plně se soustředil na malbu. Vytváří čisté, magicky barevné krajiny, které jsou hledáním jednoduchosti a krásy. Už tehdy se začíná soustředěně zabývat stavbou, architekturou prostoru, kterým krajina je.

Tento proces jej nakonec dovedl až k současným malbám a kresbám, které jsou ovlivněny zájmem o kvantovou fyziku, astronomii a kosmologii, které se snaží vyložit podstatu prostoru a času. Po roce 2010 je krajina už abstrahovaným symbolem 3D prostoru na kvantové úrovni. Vystavená série obrazů a kreseb z posledních sedmi let je malířskou úvahou nad tím, jak lze ukázat čas a povahu reality v její nejhlubší podstatě a zda to vůbec lze. Je zoomem do nitra reality. Ukazuje jeden jediný moment daného Modelu světa. Zastavený segment základní podoby časoprosoru. Jeden moment a jiný moment. Nejmenší možný moment. Tok momentů. Plátna zachycují hypotetické nejjednodušší jednotky, tvořící Universum. Krystaly času, které se přeskupují z minulosti do budoucnosti.

Mělnické kulturní centrum – Galerie Ve Věži