Umělecký vývoj Pavla Šmída ilustruje život generace, která prožila dětství a rané mládí v období reálného socialismu. Střetl se zde strach, ostych a nedůvěra v sebe, marný vzdor a vzpoura vůči podřízenosti a nucené poslušnosti. Rodinné fotografie a propagandistické snímky z dobového tisku se pro Pavla Šmída staly jedním ze základních inspiračních zdrojů. Nejedná se o dokumentační rovinu, ale o možnost postihnout téma v jeho elementární formě. Barevný obrazec je často neproniknutelnou šifrou a účinek skryté absurdní reality šokující. Ironický podtext a zdánlivou tvrdost střídá křehký příběh stvořený ze střípků každodennosti, kdy okamžik štěstí ústí do tragických konotací. Jednotícím prvkem je hledání spojnice mezi výtvarným uměním, filozofií a antropologií. Autor se snaží zobrazit člověka jako ontologickou bytost, kdy konkrétní situace či příběh se přenáší do roviny všelidské a stává se symbolem lidského konání a života. Pavel Šmíd ilustruje život ve 20. století s jeho pomyslnými rituály a velkými iluzemi.

Galerie výtvarného umění v Ostravě