Místo: Vstupní dveře rektorátu (budova A) VŠB-TUO

Pojem galerie je stále problematičtější. Nejdříve to byla dlouhá chodba, kde na zdech visely v řadách zejména portréty předků současných majitelů zámku či šlechtického sídla, zjednodušeně řečeno. Potom se jako galerie označovala místnost či budova, kde se vystavovala umělecká díla pro potěšení i poučení veřejnosti. Ještě nedávno byla galerijním ideálem místnost s bíle natřenými zdmi a horním osvětlením, kde tiché soustředění našeho pohledu nic nerušilo – tedy ona pověstná bílá krychle.

V posledních padesáti letech se však galerií může stát jakýkoli prostor. Opuštěné skladiště, zrušená škola, plynojem, vodojem, smuteční síň, opuštěná vitrína, autobusová zastávka anebo kaluž, abychom našli dobrý příklad z Ostravy. Nám přišlo líto nevyužít podané ruky a od října proměníme v galerii otáčecí dveře do budovy rektorátu VŠB – Technické univerzity Ostrava. Ke spolupráci budeme pravidelně zvát v první fázi zejména významné české umělce. Zcela logicky začínáme Jiřím Kovandou, asi nejdůležitější postavou, která svým dílem a postoji výrazně ovlivnila celou českou uměleckou scénu a jejíž globální reputace je nepřehlédnutelná.

Od otevření naší „pobočky“ si kromě bezprostředního kontaktu s lidmi, z nichž většina se jen těžko rozhoduje k návštěvě „normální“ galerie, slibujeme především radikální zvýšení návštěvnosti. To jen tak na okraj.

Marek Pokorný

Jiří Kovanda (*1953) patří k nejdůležitějším postavám současného českého umění. Jako jeden z mála tvůrců spojených se zdejším prostředím je zároveň součástí světové umělecké scény. Širší přijetí díla Jiřího Kovandy bylo ovšem v českém prostředí opožděné, a to nejen kvůli situaci ovlivněné politickým vývojem před rokem 1989 a nedůvěře prostředí, které při veškeré autorově erudici nezapomínalo zdůrazňovat, že je autodidakt. Hlubší příčinou jeho dlouhé cesty za uznáním je ovšem základní a do jisté doby nepřijatelný princip práce a myšlení, jímž je záměrné lavírování na samé hranici toho, co se uměním rozumí. V 70. letech minulého století se Kovanda pohyboval v okruhu pražských konceptualistů a performerů Jana Mlčocha, Jiřího Štembery a Karla Müllera. Kolem roku 1985 také navázal kontakt s Jiřím Davidem a umělci a organizátory neoficiálních přehlídek Konfrontací. Na konci 80. a v 90. letech byl Jiří Kovanda zastoupen téměř na všech zahraničních i domácích výstavách významné kurátorské dvojice Jany a Jiřího Ševčíkových, kteří mají asi nejvýraznější podíl na jeho světovém úspěchu. Od roku 1995 je Jiří Kovanda odborným asistentem na Akademii výtvarných umění v ateliéru Vladimíra Skrepla. Má za sebou řadu výstav po celém světě, a to včetně účasti na documenta 12 v německém Kasselu. Spolupracuje s pařížskou galerií gb agency a vídeňskou Krobath Wimmer. Je zastoupen ve sbírkách Centre Pompidou (Paříž), Tate Gallery (Londýn), Museum Moderner Kunst (Vídeň), Sammlung der Erste Bank-Gruppe (Vídeň), Centro Galego de Arte Contemporánea (Santiago de Compostela) a dalších. Největší část jeho díla se nachází v soukromých sbírkách.

Pořádá PLATO a VŠB – Technická univerzita Ostrava.

Plato Ostrava