Velice nás těší, že se první samostatná výstava Tove Storch v České republice koná
v českobudějovické Galerii současného umění a architektury.
V Kodani žijící umělkyně je známá především svými inovativními sochami, které stírají hranice mezi materialitou, formou a symbolikou. Ve své tvorbě často zpochybňuje tradiční představy o estetické kategorizaci a vyzývá diváky, aby přehodnotili své vnímání prostoru
a struktury. Storch prostřednictvím svých děl zkoumá základní otázky o vesmíru, společnosti a povaze kreativity a nabízí nám jedinečný pohled na složitost lidské zkušenosti. Důležitou roli u ní hraje rovněž zájem o fungování dualistických vztahů mezi pevností a křehkostí materiálů, stejně tak tvarů a prostoru. Setkáváme se pak s architektonickými
a minimalistickými formami v kovu či betonu vedle materiálů křehkých, vyznačujících se navíc transparentností, jako je například hedvábí a papír.
Důležitou roli v její tvorbě hraje již zmiňovaný prostor. Ač se u Storch jedná povětšinou
o sochy statické, zabývá se rovněž pohybem a prostorovými vztahy. Velice přesvědčivým způsobem dokáže vytvářet fyzickou přítomnost materiálů, čímž nutí diváka zapojit své smysly a zintenzivnit vnímání.
Tove Storch (nar. 1981) absolvovala v roce 2007 Královskou dánskou akademii výtvarných umění v Kodani, dále studovala v roce 2004 na Akademie der Bildende Künste ve Vídni, o dva roky později Weißensee Kunsthochschule Berlin. Mimo jiné je držitelkou čestné ceny Carl Nielsen a Anne Marie Carl-Nielsen. Má za sebou účast na řadě samostatných i kolektivních výstav jak doma, tak v zahraničí, a její díla jsou zastoupena v několika veřejných sbírkách, včetně Louisiana Museum of Modern Art, Malmö Museum of Art a The Phillips Collection, Washington, D.C.
Práce Tove Storch kladou důraz na proces, fyzičnost a jedinečné vlastnosti materiálů. Její způsob vyjadřování se nachází mezi přísně formálním a něčím přímo spojeným s tělem
a emocemi. Nemusíme se soch ani dotknout, a přesto dokážou atakovat naši tělesnost.

V poslední době Storch otevírá novou dráhu ve své praxi pomocí rozsáhlých site-specific soch, které ukazují nejen nové měřítko, ale rovněž posun ambicí v její umělecké práci. Zároveň v rámci zkoumání nových materiálů, u kterých shledává potenciál pro další možnosti ve své tvorbě, začíná pracovat se sklem, kdy ji oslovují speciální řemeslné techniky a jejich možnosti využití. Tyto kroky dokázala již s úspěchem zúročit koncem minulého roku /2024/ na výstavě v Muzeu skla v dánském Ebeltoftu.
U Tove Storch je patrné, že vývoj její tvorby plyne od sochy k soše, od série k sérii, a jasně ukazuje, jak jedna sochařská studie rodí další. Všechna díla spolu souvisejí a všechna jsou světem sama o sobě.
První samostatnou výstavou v Čechách Tove představuje menší výběr ze své tvorby, který byl vybrán přímo pro dané dispoziční možnosti galerie, a autorka zde zároveň naznačuje, jak důležitý je pro ni vztah se samotným prostorem.
Na jedné straně se ocitáme v sochařské instalaci, kdy lze interagovat v souvislosti s mytím rukou. Jedná se o rituální akt, umožňující mnout si mokré ruce po měkkých, hladkých sochařských formách. Storch se zaměřuje na smyslový prožitek intenzivního setkání těla, rukou a předmětu.
Vedle toho se pak setkáváme se čtyřmi ryze sochařskými díly – čtyřnohými předměty, které se skládají z betonového odlitku a kovové konstrukce, ve které je zalit. Formy jsou nedílnou součástí soch, dávají odlitku tvar a tvoří končetiny hotových sochařských těl. Autorka zde jasně demonstruje tvůrčí proces, který je neustálým testováním vlivu různých materiálů
na sebe a zároveň odhaluje, jak důležitou roli ve své práci klade také na barvu, její proměnu a význam.
Naproti tomu určitá lehkost a labilita zbylých objektů odkazuje nejen ke vztahu k prostoru, zmiňované tělesnosti, ale přímo i k názvu výstavy.
Lasheses je autorkou vytvořené slovo (z anglického slova „eye lashes“ – oční řasy), jehož základem jsou „řasy“, stejně jako tvary všech mašlí ve výstavě, které tyto jednoduché geometrické tvary tvoří. Autorka ráda ponechává název výstav v jisté nejasnosti, kdy chce, aby se jazyk stal otevřeným pro asociaci, namísto uzavření v konkrétním významu, jako jsou díla. Dánské slovo pro řasy (vippe) taky může znamenat „houpačka“, něco, co se naklání dopředu a dozadu přes svůj středový gravitační bod. Právě jako vystavené růžové mašle (řasy).
Ač je tato výstava, vzhledem k našim prostorovým danostem, pouze malou ukázkou pozoruhodného díla Tove Storch, nabízí důstojnou možnost prožitku jejího umění.

„Dělám sochy, když nejsem schopna říct něco nahlas.“ / Tove Storch /

Dům umění města České Budějovice — Galerie současného umění a architektury