Výstavou Napjaté vztahy představuje galerie Nová síň malby, kresby a sochy Stanislava Judla z přelomového období jeho tvorby na počátku osmdesátých let. S expresivními figurativními díly tohoto pozoruhodného, leč dosud málo známého umělce se můžete setkat v pražské Nové síni do neděle 30. ledna.
Stanislav Judl (1951–1989) byl příslušníkem generace českých umělců, vstupující na výtvarnou scénu na přelomu 70. a 80. let. Nekonformně zaměření mladí umělci tehdy často představovali svá díla na soukromých nebo polooficiálních výstavách, protože normalizační režim neposkytoval prostor pro svobodné vyjádření. Významnými centry alternativní kultury byly některé pražské ústavy Československé akademie věd, které pořádaly výstavy umění ve vlastních budovách. První sólová výstava Stanislava Judla se uskutečnila roku 1982 v Ústavu makromolekulární chemie na Petřinách.
|
Obr. 2. Stanislav Judl: Bez názvu, 1980, kombinovaná technika, 105x105 cm |
Obr. 3. Stanislav Judl: Samota, 1980-81, kombinovaná technika, 115x135 cm |
Aktuální výstavu v Nové síni zaměřila kurátorka Marie Klimešová na období pouhých dvou let 1980-82, které je poměrně úzké, avšak pro autorův umělecký vývoj má přelomový význam. Judlova tvorba, reagující jednak na osobní traumata, jednak na bezvýchodné společenské poměry, má daleko k harmonii. Po stránce formální navazuje na groteskní figuraci šedesátých let, na rozdíl od tvorby sdružení Šmidrů však vyjadřuje existenciální obsah mnohem bezprostředněji a syrověji. Místo humoru a hravosti charakterizuje Judlova díla spíše prožitek ohrožení, bezmoci a bezvýchodnosti, vedoucí k trvalým pocitům úzkosti a napětí (Napjaté vztahy, 1981).
|
Obr. 4. Stanislav Judl: Ústění, 1981, kombinovaná technika, 116x135 cm |
Obr. 5. Stanislav Judl: Dušení (Od slova duše), 1981, kombinovaná technika, 120x117 cm |
Všudypřítomná deziluze prostupuje i obrazy ženských aktů, které spíše než erotický námět zobrazují pocit znechucení brutální tělesností (Žena, 1980). Odpor k tělesnosti je dále vystupňován v obrazech, kde deformovanou lidskou figuru nahradil motiv oddělených fragmentů těla (Samota, 1980-81, Bójky, 1981, Ústění, 1981). Za ikonické dílo tohoto období Judlovy tvorby lze označit obraz Dušení (Od slova duše) z roku 1981. Ironicky dvojznačný název v sobě spojuje význam fyzického útlaku a násilí s odkazem na úplné vymýcení duchovních hodnot v totalitní společnosti.
|
Obr. 6. Stanislav Judl: Bez názvu I, počátek 80. let, tužka, tuš, kvaš, papír, 74x62 cm |
Obr. 7. Stanislav Judl: Bez názvu IV, počátek 80. let, tuš, kvaš, papír, 54x48 cm |
Znepokojivé působení Judlových maleb zdůrazňuje jejich asketická barevnost, omezená na valéry pouhých dvou základních tónů – červené a černé. Nelze pominout ani inventivní techniku malby, zahrnující řadu nekonvenčních postupů jako otiskování předmětů do barevné vrstvy, prošívání, trhání a sešívání plátna. Časté aplikace textilií, tkanic a dalších reliéfních prvků, přetvářející obraz v třídimenzionální objekt, mohou evokovat materiálovou malbu informelu. Přes všechnu expresivitu však Judlovy zásahy do materiálu podložky nejsou primárně destruktivní, obrazy působí vždy dojmem perfektního zpracování a dokončenosti.
|
Obr. 8. Stanislav Judl: Blíženci, 1980, kombinovaná technika, 116x101 cm |
Obr. 9. Stanislav Judl: Žena, 1980, kombinovaná technika, 100x90 cm |
Stanislav Judl se v přelomovém období své tvorby neomezoval pouze na malbu. Výstava v Nové síni to dokumentuje sérií suverénních černobílých kreseb, provedených tužkou, tuší a kvašem. Expozici obohacuje též soubor sochařských objektů, zhotovených převážně z drátěného pletiva. Výstava v Nové síni představuje Stanislava Judla jako nezávislou silnou osobnost, reflektující ve svém díle bezútěšnou společenskou realitu i vnitřní boj s pochybnostmi a traumaty. Pozdější, nevystavená díla naznačují možné vyústění tohoto velkého duševního zápasu v transcendenci. Bohužel, život talentovaného umělce se předčasně uzavřel v roce 1989.
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: Prague auctions
