Recenze

Český a římský král Václav IV. Gotické umění krásného slohu kolem roku 1400

Cílem výstavy je připomenout osobnost panovníka a jeho dvůr na Pražském hradě v zrcadle gotického umění nazývaného krásný sloh, s důrazem na stylovou proměnu okolo roku 1400.

Jednou z hlavních kulturních událostí sezóny 2019 na Pražském hradě bude výstava věnovaná osobnosti českého a římského krále Václava IV. a umění jeho doby. Syn Karla IV. a bratr Zikmunda Lucemburského je ve stínu svého otce. Letos si připomínáme 600 let od jeho náhlé smrti na Novém Hrádku u Kunratic. Václav IV. (1361–1419) vládl v době poznamenané učením Jana Husa (1369–1415) a jeho upálením v Kostnici i papežským schizmatem a morovými epidemiemi.

Jeho rezidencí byl Pražský hrad, kde jej dodnes připomínají Václavovy síně ve Starém královském paláci. Zde žil se svou první chotí Johannou Bavorskou i druhou ženou Žofií Bavorskou. Na Pražském hradě bylo ve stínu rozestavěné katedrály přední ohnisko minuciózního dvorského umění a vnímání krásy i smyslovosti života v rámci celé Evropy. Králův monogram W, točenice, ledňáček, lazebnice… to vše nás napadá, když se vysloví jméno Václav IV. Jeho oblíbenými místy ale byly i hrady Křivoklát, Žebrák a Točník, Hrádek na Zderaze v Praze a Králův dvůr, kde dnes stojí Obecní dům. 

Václav byl vášnivým obdivovatelem iluminovaných rukopisů a malého umění. Umění jeho doby je v sochařství a malířství spojené s tzv. krásným slohem, internacionálním proudem gotického umění okolo roku 1400. To prostupovalo vším; stačí připomenout esovitá prohnutí tehdejších soch Madon s dítětem. Oblíbeným tématem zůstávaly i Piety a ke slovu přišlo i zpodobnění stojícího Krista trpitele. Návštěvníci výstavy uvidí skvostné příklady užitého umění, sochařství a deskového malířství. Z významných výpůjček připomeňme Sedleckou a Velkobítešskou monstranci, relikviář sv. Markéty z Břevnovského kláštera, poprsí sv. Petra a Pavla z Arcibiskupského paláce v Praze, kasuli zvanou Rokycanská, univerzitní žezlo Humboldtovy univerzity v Berlíně, pící roh z Drážďan, ale také unikátní jezdecké sedlo z Metropolitního muzea v New Yorku. Jako příklad přebírání katedrálních motivů mohou posloužit prolamované kachle z hradu Melice. Krásné jsou i figurální vitraje z gotických oken a jemností vyniká soubor pohřebních rouch ze sbírek Pražského hradu, jednoho z nejvýznamnějších souborů středověkých textilií na světě.

Knižní tvorba, iluminované rukopisy a iluminace budou hojně zastoupené v samostatném oddílu výstavy.

Návštěvníky jistě zaujme výraz soch Bolestného Krista ze Staroměstské i Novoměstské radnice nebo Ukřižování z kaple Dumloserů z Národního muzea ve Varšavě. Krásná je i socha Madony z Kruzlowa zapůjčena z Národního muzea v Krakově. Desková malba je zpřítomněna Adorací Páně z Hluboké nad Vltavou a Madonou Svatotomášskou z Moravské galerie v Brně. Zajímavé bude srovnání veraikonů ze Svatovítského pokladu a Národního muzea ve Varšavě. Ze slovenské Kremnice byla zapůjčena torza proroků. Na všech těchto dílech lze poznat charakter umění Václavovy doby.

Pražský hrad - Císařská konírna