Narozen 6. září 1946 v Brně. Básník, tvůrce vizuální a konceptuální poesie, fotografické poesie a fotografických konceptů, textových instalací, konceptuálních kreseb, teoretik umění, kurátor výstav, sběratel výtvarných děl. Absolvoval gymnázium v Brně (maturita 1965) a filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (1965-1970, bohemistika, germanistika a estetika – diplomová práce o typologii a genezi vizuální a fónické poesie). Je jedním z protagonistů českého konceptuálního umění, přestože se dotknul i dalších uměleckých oblastí, např. land artu či performance. Těžiště jeho činnosti je však v práci se slovem, které nese svůj sémantický význam vzbuzující představy a asociace. Člen skupiny Měkkohlaví. Žije a pracuje v Brně.

V letech 2011 až 2015 vznikala série obrazů, v níž se Jiří Valoch průběžně vracel ke své konceptuální poesii 70. let. Princip jejich vzniku odpovídal spolupráci, která vždy byla - i přes výrazný Valochův kurátorský a umělecký individualismus – jedním z podstatných principů jeho tvorby. Vzpomeňme například cykly konceptuální poesie – věnované blízkým přátelům i autorským vzorům, nebo konceptuální sérii Do it yourself, ve které adresáty svých děl rozesílaných poštou vyzýval k interakci, případně jim zasílal díla, které měly dokončit přidáním vlastní signatury. Obrazy zastoupené na této výstavě, autor vytvářel v komunikaci s Jiřím Šigutem. Dopředu se domluvili na textech, který Šigut s precizností sobě vlastní převedl na plátno a Valoch signoval. Jeden z obrazů pak zůstal v Ostravě, ten druhý putoval buď s Valochem do Brna, nebo některému z přátel, kterému byl dedikován.
Ve 30 vystavených plátnech se tak odráží prvek přátelské spolupráce a hry, z gesta signování se stává umělecký akt sám o sobě. Tuto sérii doplňují textové instalace zhotovené přímo pro prostory galerie. Valoch se jimi vrací k principu své práce, který poprvé použil v roce 1970 v rámci výstavy Klubu Konkrétistů v Domě pánů z Kunštátu (13. – 30. 3. 1970). Nápis TICHO, minimal-poem object vyhotovený na ležícím panelu černým písmem byl tehdy snad symbolickým předznamenáním odchodu z oficiálního prostoru galerií v České republice, do kterého se jeho umělecká tvorba naplno vrací až v 90. letech. V průběhu let 70. a 80. let ovšem vzniká nejpodstatnější část jeho autorské práce. Svou pozornost v ní soustředí na konceptuální poezii. Milan Knížák ji kdysi začal nazývat Valochovými romány. Stručné texty v rozsahu jednoho až tří slov rozvíjel ve vícestránkových sériích na papíře formátu A4 - například SOCHY PRO GERTU POSPÍŠILOVOU (1973), nebo 14 LINEÁRNÍCH A NĚKTERÁ NELINEÁRNÍ HAIKU (1976). Hlavním rysem Valochovy konceptuální poesie je její naprostý minimalismus v množství použitých slov, ovšem za dosažení maximálního účinku na imaginaci a mysl diváka. Autor tak vychází z uvědomění, že jednoduchost neznamená povrchnost. Snaží se eliminovat „nadbytečné pozlátko“ odhalit jazyk v jeho podstatě.

Jana Písaříková

Výstavní síň Sokolská 26