Kryptoportrét: Skrytá i odhalená tajemství portrétů

Výstava Kryptoportrét aneb Jinotaj v podobenství obrazu, kterou je možné v Galerii kritiků navštívit do 17. října 2021, sleduje tvorbu sedmi současných osobností české malby (Tomáš Císařovský, Michal Drozen, Patricie Fexová, Adam Jílek, Jitka Mikulicová, Adam Štech, Martin Velíšek) a jejich různorodý umělecký přístup k pojetí současného portrétu, který mnohdy obsahuje skrytá podobenství a jinotaje, ale i ryze subjektivní vize umělce.

Kurátorka výstavy, Vlasta Čiháková Noshiro, zařadila hned na úvod výstavy poměrně přímočaré zvířecí podobenství Dalmatin od Adama Jílka (nar. 1989). Malba znázorňuje zdánlivě realistickou podobu psa, jehož skvrny jsou však ve tvaru všem dobře známého symbolu evropského platidla. Portréty jejichž předmetem a ústředním motivem je zvíře viděné v neobvyklých souvislostech jsou pro dílo Adama Jílka typické. Podstatu kryptoportrétu naplňují svým symbolismem a také tím, že významovou pointu vlastního podobenství je třeba hledat, neboť zůstává částečně skrytá. Portréty žen jsou doménou Martina Velíška (nar. 1968). Velíškova malba je vždy provedena do nejmenšího detailu s až fotografickou přesností včetně zachycení všech nedokonalostí pleti. Ve Velíškově díle nalezneme i jasnou snahu o vnitřní poselství či spíše společný koncept - zachytit přirozenou krásu každé z portrétovaných žen v její individualitě.

Ne vždy je poselství ukryté v portrétu snadno čitelné na první pohled či první dojem. Tomáš Císařovský (nar. 1962) se specializuje na figurální olejomalbu. Podíváme-li se podrobněji na obraz „Tanec první dámy“ všimneme si, že pár zachycený při tanci doprovází poměrně strohé pozadí, avšak výjev jako celek působí jako zachycení historické každodennosti a žité skutečnosti. Je-li zde poselství, pak zůstává úmylsně ponecháno ve své nejednoznačnosti a v hlubší významové rovině obrazu. K tomu, jak zachytit podobu portrétovaného, je možné přistoupit i netradičně a využít nejednoznačnosti dané neobvyklými pozorovacími podmínkami. V sérii děl, kterou nazvala Blízká setkání, vytvořila Patricie Fexová (nar. 1975) portréty vlastní dcery viděné z extrémní blízkosti, kdy se rozpadá a deformuje naše běžné prostorové vidění a dochází k prolínání a zkreslení toho, co právě vidíme.

 Na třech „Oficiálních portrétech“, které vytvořil Adam Štech (nar. 1980), bezesporu zaujme záměrné použití určitého historického stylu malby, který částečně znesnadňuje identifikovat portrétovanou osobu. To samo o sobě posouvá hranice toho, jak lze portrét chápat v současném umění. Nejde však jen o to, že i přes umělcem pečlivě kladené překážky, rozpoznáme osobu, která je předmetem portrétu, ale i o poselství skryté v samotném stylu, ne nepodobném politické karikatuře. Naproti tomu se Michal Drozen (nar. 1989) soustředí na zachycování všedních drobností okolního světa (např. držet v ruce mobilní telefon, cigaretu…). Ač jeho malířský rukopis někdy působí dojmem zvláštní plochosti a nedokončenosti, obsahuje v sobě kouzlo právě zachyceného okamžiku.

Z vystavených děl jistě nelze opomenout svébytné portréty od Jitky Mikulicové (nar. 1980), především ty, kde použila svůj osobitý styl malby připomínající koláž. Jednotlivé prvky kompozice do sebe zapadají hladce a harmonicky, v popředí uměleckého zájmu autorky však není zachytit věrnou podobu zevnějšku portrétovaného, ale postihnout i jeho charakter.

Výstava Kryptoportrét aneb Jinotaj v podobenství obrazu nabízí možnost nejen poznat a porovnat různé umělecké přístupy k danému tématu, ale sama je hodnotným přehledem děl, ve kterých rezonuje jednotící koncept výstavy i pohled současných českých umělců na to, jaká podobenství lze ve všem velmi dobře známé formě (tedy v portrétu) skrýt či naopak odhalit.

Text a foto: Lucie Šimánková

Fotogalerie z výstavy:

• výstava
• Galerie kritiků
• současná malba
• portrét