Císař Svaté říše římské Rudolf II. (1552–1612), velký mecenáš umění a věd, byl jedním z evropských panovníků, kteří se nejvíce zajímali o studium přírody. Povolával vědce a umělce z celé Evropy na svůj dvůr, kde pracovali v těsné blízkosti uvnitř hradních zdí a proměňovali Prahu ve skutečnou laboratoř, místo experimentů, v příznivém ovzduší intelektuální a náboženské tolerance.

První část výstavy představí toto sbližování vědeckých a uměleckých pohledů na přírodu, které je na pražském dvoře obzvláště akutní. Charakterizoval se především novým přístupem, který byl jak přímý, tak pozorovací. Umělci se aktivně podíleli na nejranějších záchvěvech empirismu, a to nejen na výrobě vědeckých přístrojů, které byly stejně estetické jako inovativní, ale také na zaznamenávání světa rostlin a zvířat prostřednictvím svých kreseb, což byl hlavní příspěvek k inventáři živých druhů, který se tehdy prováděl v přírodních vědách. Stejně jako jejich kolegové vědci se zajímali o skryté síly působící v přírodě, které vyjadřovali prostřednictvím alegorie. Všechny sdílely stejnou humanistickou kulturu, obecně získanou prostřednictvím knih a zděděnou ze starověku. Přesto koherentní systém popsaný v těchto dřívějších dílech neobstál při pozorném pozorování nestálého, vrtošivého přírodního světa.

Druhá část výstavy ukáže, jak tato zvědavost po formách přírody, společná vědcům i umělcům, přispěla k obnově umělecké tvorby v Praze. Do módy přišly nové postupy, jako je kresba v plenéru, a tato přímá zkušenost s přírodou povzbudila umělce k experimentování s novými materiály a předměty, včetně mnoha, které byly dříve považovány za nehodné použití nebo zobrazení. Vyvinula se chuť na nové umělecké techniky, které napodobují jedinečnost přírodních forem a evokují nestabilitu vlastní procesům růstu živých organismů.

Muzeum Louvre Paříž